O mně...

     Už jako malá jsem měla doma spousty zvířátek, ze začátku jen ty povolené od rodičů, ale později se podařilo propašovat i nějaká ta „zakázaná“ zvířátka. A tak jsem měla miliony rybiček, žábu, nejrůznější hmyz, snad všechny druhy hlodavců, andulky, ochočené tři husy, nespočet koček a nakonec i vytouženého psa. Proto i výběr střední školy byl jasný, obor veterinární prevence. Výběr vysoké by tak měl být ještě jasnější, ale po úvaze o budoucnosti jsem se rozhodla jinak a nyní studuji Mendlovu univerzitu v Brně.

   Psům se věnuji delší dobu, ale až s Berrym jsem se nakazila kynologií. Začínalo to přečtením mnoha knih o psech, Pes a jeho výcvik od Hrušovského a Mikulicovu knihu Poznej svého psa jsem znala zpaměti, pokračovalo to tajným vypomáháním v psím útulku, které bohužel muselo skončit již po třech měsících, protože v té době mi nebylo ještě 15let a v útulku potřebovali souhlas rodičů. Do toho útulku jsem chodila potají a souhlas rodičů tedy nebyl kde vzít. Následovali procházky a snahy o nějaký výcvik s vypůjčenými pejsky od lidí, co se svým psům nemohli tolik věnovat a byli rádi, za každé vyvenčení a ještě šťastnější, když se jejich pes naučil něco z poslušnosti nebo jen podávat packy. Ale stále to nebyl VLASTNÍ PES, po kterém jsem strašně toužila. A tak jsem domů neustále nosila ztracené pejsky, kteří u nás zůstali maximálně do druhého dne, protože se vždy zjistilo, že se o ztracené pejsky nejedná.

  Až jednou, šla jsem ze školy a uviděla inzerát –  štěňátka německého ovčáka. Já poblázněná knihami o výcviku, ve kterých byli jen ovčáci, jsem neváhala a hned zamířila na uvedenou adresu. Za chvilku jsem si už odnášela drobounkou fenečku domů. Byla strašně malá. Majitelka říkala, že jí ostatní štěňata odstrkují, já měla strach jestli přežije. Přežila. Doma se pak se se mnou vůbec nikdo nebavil, jen štěňátko všichni rozmazlovali. Arwen, tak se jmenovala s námi byla bohužel velmi krátce. Osudným se jí stalo neúnavné pronásledování zvěře. Jednou se ztratila a bohužel už nikdy nenašla. Pro její nalezení jsme tehdy udělali vše! Ztrátu jsem nesla velice špatně a má touha po pejskovi se vrátila. To se odehrávalo ještě v dobách kdy jsem chodila na základní školu.

   S příchodem na střední přišli změny a také noví kamarádi. Kteří mě přivedli k jednomu kříženci. A tak před vánoci v roce 2004 jsem si domů tohoto křížence přivezla. Ze začátku jsme spolu trošku bojovali, ten kříženec neznal nic, nereagoval na jméno ani na pochvalu. A jak se někdy říká, neuměl ani blbé sedni. Berry se rychle učil a tak už za půl roku už jsme vyrazili na naši první zkoušku. Žádná velká sláva to nebyla, ale já i Berry jsem měli naši první složenou zkoušku. Zkoušek od té doby kapičku přibilo a snad ještě nějaké přibudou. Je to můj pes, se kterým jsem začala cvičit, později i jezdit po nejrůznějších psích akcích, poznávat stejně postižené lidičky, užívat si psí lásky a oddanosti. Jsem ráda, že Beryho mám. Právě kvůli jeho povaze jsem se naučila mnohé o chování psů ve smečce i mezi jednotlivci, o psí řeči, o etologii i o správné komunikaci mezi lidmi a psy. Této výhody znalosti psí řeči mohu využívat při výchově a dalším výcviku nejen Beryho, ale i jiných psů. Za tuto školu vděčím právě a jen Berouskovi. Berry, děkuji, že tě mám.

   Beauceron byl vždy můj sen, už dlouho předtím než jsem si vzala Beryho. Toto plemeno mě naprosto uchvátilo nejen svým osobitým vzhledem, ale hlavně povahou. Jenže když přišel Berousek, bylo třeba se mu hodně věnovat a na pořízení štěňátka nebyl čas. Ale boserona jsem z hlavy nepustila. Naopak. Začala jsem se o ně více zajímat. Poslední dva roky jsem již plánovala štěňátko, studovala rodokmeny, linie, sportovní i výstavní úspěchy nejen českých bosíků. Čím více jsem se "vrtala" v chovech, tím více jsem byla přesvědčená, že když už boserona, tak jedině z Francie nebo alespoň ryze francouzské krve. A tak se stalo, trochu neplánovaně, že jsme si domů přivezla malou francouzku, narozenou ale už v ČR. Tessy, oficiálně Comtesse L´Ami Noir je dcerou nejlepší feny boserona (alespoň tedy pro mě u nás lepší není) - Airin, a skvělého francouzského plemeníka Ustaritze. Zatím je Tessinka moc malá na nějaké velké plány, vše ukáže až čas.